SONET HRADECKÝ.

Kraj v mlhách slitý... dlouhé lány polí,

jež k návrším se táhnou, zmlkly teď,

jen vítr zalká prudce nad topoly

a prchá dál, kde v neurčitou šeď

plá rudou barvou chalup nízká zeď,

kde hrušní vršek tmí se posud holý...

Má dálka tady ssinalou vždy pleť,

a smrti stesk jde uvadlými stvoly.

A ohlédneš se. Zpátky jdou to pluky,

krok odměřeným tempem v půdu zní,

a nevíš, jak tě záchvat chytne prudký,

jdou z cvičení to řady poslední...

Mrak po obloze zvolna v dálku plove

a slunce hasne v křížích u Sadové...