Sonet idyllický o dušičkách.

Toť svátek mrtvých; z divého dnů letu

je vyrvaný a hrobům věnovaný

a na těch hrobech leží plno květů

a planou svíce... Hřbitov na vše strany

od rána pln. Je každý zadumaný

a tichá modlitba mu plyne s retů...

pak myslí vážně na ty žití rány

a na to, kdy sám as dá s bohem světu...

Pak k polednímu – rozhlíží se maně

a prohlíží si blízké hroby, květy,

líc spolubližních a jich toiletty.

A odpoledne, kdy mha vstane šerá,

pomlouvá v kruhu bližních do večera

ty všechny, jenž tam tlí už v klidu Páně...