Sonet in memoriam žijícího.

Zmizel z našich řad... Kdys s námi v závodu

nejlepší svou hřivnu chtěl dát národu,

kommentáře krví psát mu poctivé

na boha, svět, srdce, lidstvo, přírodu.

Avšak prohled’ v čas... Z nás slepých nejdříve...

(Že je národ dítě skromné, střízlivé:

když už nutno míti takou úrodu,

tož chce verše zvonivé pro dušičky citlivé.

Poet ten pak ovšem o kus lauru rvát

musí s frasisty se, lotry, dryáčníky,

kteří cerberují národu kol vrat – – –)

Zmizel z našich řad... Chopil hmatem smělým

laur si lepší, řidčí... Nechal poetiky

a je pevným mužem, charakterem celým...