Sonet intermezzo.

Když krahuj v ptáče dráp svůj vryl,

to sotva krátce zatíká –

však je to tak zoufalý kvil,

že všecky kosti proniká.

A sonet jakby stvořen byl

pro bolestný vzkřik básníka,

když cítí prchat krev svých žil,

nechť hlas i v prázdnu zaniká.

Ó sonete můj trpělivý,

ty neseš každý vzkřik ten divý

i každou bolesť duše mé –

a ta byla tak zoufalá,

že elastické nožky tvé

svou tíží někdy lámala...