Sonet intimní.

Odraná hruše v středu pustých lad,

jíž chladný vítr semo tamo hází...

Proč jen ten obraz dneska napořád

mi hlavou tane... Přijdou brzy mrazy,

šlehavý sníh zřím vzduchem poletat,

a místy se jak rubáše cár sází...

ta hruše stojí v středu pustých lad,

a vítr snětmi semo tamo hází...

Ty mládí moje, mládí nevrátivé!

Ty žití moje, v němž už život svad’!

Mé smutné dny, dny šeré, živořivé!...

Jak sníh ten šlehá! Jak se hustě sází!...

Ta hruše zdraná v středu pustých lad,

jíž chladný vítr semo tamo hází!...