SONET JARNÍ NEDĚLE.

Záchvěvy duše nejsubtilněji se rozvlnily.

Po šerém ránu jas bílý rozlil se po prostoře.

Dnes v radosti své zapomenout chcem’ na těžké hoře,

když včera jsme o smutku života pochybně snili.

A práce v sladkém odpočinutí sotvaže dýchá,

nijediným úderem neslyšet’ rušení klidu.

Den je tak krásný, čistý v pokorných modlitbách lidu,

jakoby zmlklo vše v majestátě svatého ticha.

Po šerých, tmavých dnech neurčitých, práce a chvatu

neděle sama je bez oběti krvavé zlatu,

neděle libá, čistá, jas rozesmátého slunce!

V úžasné symfonii přírody bělostné krásy

od zla a špíny odpoutá lidské trpící massy

a připraví všem na květech jara radostné tance.