Sonet k theorii: Boj o život.

Kam padne, poeto, krev tvoje kypící

a mozku tvého kus, jež zavřels ve svém díle?

Komu chce kniha tvá nést vůni sílící,

již dýchá z duše tvé to božství ušlechtilé?

Neptej se, nezkoumej! Dnes vážní kritici

dle oka napíšou cos o tom ledabyle,

z tvých veršů studentík vždy láskou nyjící

si robí akrostich pro památník své milé.

Jen četná družina těch drobných literátů

tvé verše popadá a zhltá v jednom chvatu

a radost přátelská jim v líci zaplane,

když vidí, že už mozek tvůj se ztrácí,

že arterie tvé už dokrvácí,

že vůně brzy z duše vyvane...