Sonet materialistický.

Ó peníze – ne jak můj mnohý druh

to volá s efektní vždy ironií –

já přímo dím: Jste velký, hrozný bůh

a sonetem zde skláním svoji šíji.

Co bohů vytvořil již lidský duch –

a všecky už je vlny smrti kryjí...

Jen vy, všech nejnižší, však cíl všech tuch,

vy dohráte tu lidskou historii.

Čest, sláva, velkost – jsou jen stébla slámy

před vaším leskem, zvukem démonickým,

a čím jsou – tím jsou v lidstvu jenom vámi.

Dějiny daly krvavý vám háv,

náš věk vás slaví řevem frenetickým

a z příštího zní: Ave! na pozdrav!