SONET MÉ DÁMĚ.

Jak ze snů říše

Mab vzdušné dceři,

ve vlasů šeři

vám narcis dýše.

Sad růží v pýše

váš krůček měří –

snad slavík svěří

vám bol můj tiše.

Toť osud lidský:

já nostalgický

dál půjdu sám

a nikdy rety

sklán tužeb hněty

vám nezlíbám.