SONET MÉ ŽENĚ.

Já kráčel světem polobdící

a v květech země, ve hvězd jasu

jsem hledal absolutní krásu

a ve všem budil echo spící.

A duch můj vzlétal do oblaků

a v knihách čet a v hrudi lidské

a hledal tony melodické,

jež vřely v mého srdce tluku.

A na konci když pouti bludné

jsem našel tebe nenadále,

jsem procit ze sna báje trudné.

A udiven jsem shledal bdělý,

že po můj celý život stále

mé písně o tobě jen pěly.