SONET MELANCHOLICKÝ.

Neděle je. Drobné kapky deště

po zvlhlém se oken vlekou skle – –

jak by šedý závoj na všem ležel,

šedé světlo strnulé a mdlé.

Jak by smutek na všecko se věšel,

stopeno vše ve mléčném jak skle –

hnědý list se v větvích chvěje ještě,

v zeleni park umírá již mdle.

Za sny mládí chorá duše v let

pustila se – motýl opožděný,

za květem, jenž dávno utržený,

(opojná jej láká ještě vůně...)

Za nimi duch v pozdním létě stůně,

za těmi, jež nevrátí se zpět...