Sonet melancholický.

Kdys o svých příštích podzimcích jsem snil,

– ach, mladost ráda o budoucnu snívá –

že bude řetěz blažených to chvil,

máj věčný v duši, kde si láska zpívá.

A jak to každé snění od jakživa

se nevyplní – i můj los to byl...

jde za jesení jeseň zimomřivá,

a všecky stejné... zbývá jeden cíl

a jedno snění: Přejdou roky snad

a přejdou psoty, přejdou trpké chvíle

a přijde zima... V lenošce se hřát

u kamen budu... Babkou čtveračivou

má žena bude... a s mou dcerou divou

mé budou čítat vlasy šedé, zbylé...