Sonet melancholický.

„Ne hříšným odporem, ne s povypnutou skrání,

jen v němé pokoře a s prosbou k Hospodinu

zlo odvrátit nám lze, jímž ztrestal naši vinu

Bůh. Žíní chopte se a pryč se vzdalte zbraní!“

Tak děli proroci, když voje Filistínů

se kvapem blížily. Lid bil se v prsa dlaní

a v chrámy tlačil se, kde Jehva v pohrdání

v ty davy pohlížel, jak strou se v prach a hlínu.

Ve smutné stíny vrb své harfy pověsili

pěvci a básníci a pochýlivše hlavy,

v ně popel sypali a pěli žalmy chvílí.

A chrámem plížily se kajicníků davy

a spěla modlitba, jež vřela, v pláč se mísíc.

Pak přišel Filistín a pobil jich pět tisíc.