Sonet myšlený českým čtenářem.

Ty jarní slunce, jedno je mi žel –

a nejen mně, i srdci mnohých přátel:

Ty vylákáš ven roje brouků, včel,

zvěř země, ptactvo nebes do své dílny –

toť v pořádku. Však v lesku tvojich střel

za humna vyjde český cestovatel

a žel, ó žel a třikrát ještě žel –

pak cestopisec navrací se sdílný

a vtipný. Poví vše, co jed’, pil, snil,

co myslil, mluvil, s kým se spřátelil –

vše plno vtipů, nápadů a ducha...

Tvým teplem, slunce, nechť kopřiva hluchá

i rulík, blín se v akkord jara vmísí –

však proč nám plodíš též ty cestopisy!