Sonet na adressu naší klerikální kritiky.

Parasiti boha, když soud jízlivý

nad tou naší prací náhle vykřiknete;

člověk nezlobí se, jen se podiví

a s úžasem ptá se: Co tu ještě chcete?

Tak vy tedy dosud v system šedivý

věci božské, lidské vytrvale cpete?

Zchytřte už jak hadi! Čas jde bouřlivý,

při svých plných hrncích moudře umlkněte! –

Za sebe pak dím vám: Váš bůh lepší je,

než jej vaše vzteklé slovo zjevuje:

nezmůžete u něj svými soudy všemi,

kletbami i hromem lživé morálky,

by mi jednou nedal koutek v svojí zemi

a nenechal nad mnou růst své fialky!