Sonet na Chopinovu melodii.

Co žen mě zpilo rtoma vášnivýma –

co zbylo po nich v mojí paměti?

Jen ručku vidím s prsty hubenýma,

jen oči, v nichž spí čisté podletí...

K románu náběh. Pranic nezajímá.

Květ, který uvad’ ještě v poupěti –

a přec v tom tolik svaté vůně dřímá,

že bych i v rakvi chtěl k ní voněti.

Ty rty jsem nelíbal a nehladil ten vlas –

já zřel jen do těch očí v ten záříový jas

a stisk’ tu suchou ručku jen jednou... jednou jen...

A rtoma vášnivýma mě zpilo tolik žen – –

Mám v paměti pár tváří – však jmen říct neumím,

mám v paměti pár jmen dnes – však nemám tváře k nim...