Sonet na prastarý motiv.

Mám jisté jméno mezi lidmi těmi,

jež čtení veršů dosud opíjí;

i talent prý – jak vždycky dozná se mi,

i když mě kritik jinak zabíjí.

Básnická sláva! Patřit ve své zemi

k národa chloubám, k oné legii,

jež vítězně jde věků peřejemi,

kde bohů rod i králů pomíjí!

Náš praot, Homér, žebrák byl a slep

– tak fama praví – možnost je tu blízká...

a mythus tím jen dojemnosti získá...

My děti jeho – ach, ten chléb, ten chléb!...

Za pětku často dal bych slávu svou

a talent ten dal ještě náhradou!