Sonet na sentenci z Goetha.

To sladké zvyknutí si v živobytí...

V té chvíli, kdy je cítíš nejvíce,

vem čas, kdy jsi se šťastným mínil býti,

i čas, kdy žel hnal slzy na líce –

Pak vzpomeň na některé jiné žití,

těch lidí třeba, jež znáš z ulice,

neb oněch, o nichž slýcháš pověst zníti,

neb přátel, které rád máš nejvíce –

A važ je! Ať si proti tvému stojí

lesk, sláva, velkost, moc a blahobyt,

ať se k nim úcta, láska, obdiv pojí –

buď jakkoli: to svoje živobytí

bys s žádným jiným nechtěl zaměnit –

však nechtěl je též ještě jednou žíti...