Sonet na všední motiv.

Klenutý lokál, na zdi pár žurnálů

a mezi okny rozladěné pianino,

kouř cigaretty zvedá se pomalu –

já na své malé město vzpomínám.

Teď asi právě – v nedělní odpůldne –

si vážní měšťané sedají ke kartám,

dnů všedních starost chvíle té vybledne,

a v duši je jim líno tak, tak sladce líno.

A stranou u stolku mé duše vidí zrak

několik mladých hlav, jež jsou mi drahy tak,

to přátel mojich tváře,

od kterých s hrůzou se ti staří páni točí,

že pravdy trochu víc jim vyzařuje z očí

a neklekají hlupství před oltáře.