SONET na zadní stranu podobizny.

Mé srdce ztichlé skrylo se do Tvého klína

jak pták, jenž zapad v zmlklé lány po klekání,

jak svlačec, který večer rosný kalich sklání,

a blažené kol na svět celý zapomíná.

Mé rty, jež okusily polibků Tvých vína,

se chvějí jako motýl v slunné letní stráni,

mé oči stěží se jen vděčným slzám brání

a jenom dlaň se k modlitbě teď tiše spíná.

Až hlava Tvá se v snění nad můj obraz nakloní,

nechť věčně láskou mojí ve Tvou duši dýchá

jak v jarní noci větve starých jabloní.

A v hrobě pod květů i sněhu závějí

já věřím: naše srdce setlelá a tichá

se jistě vroucně blažeností zachvějí.