SONET NAD ČÍŠÍ ŠAMPAŇSKÉHO.

Oheň plál v líci, v zraku stál plamen,

z křehounkých číšek šampaňské šumělo,

šat ženám klesl s ňader a s ramen –

bylo tak bouřně, zoufale veselo!

Vichrem jak žhavým zmaten a zmámen

dlaně jsem v dumách opřel si o čelo...

v číši se perlil kouzelný pramen,

z něho tak teskně na mě cos hledělo.

Zřel jsem tam v jasu modrý pruh lesů,

kvetla tam louka, rděl se pruh vřesu,

poznal jsem v žasu pohádku mladých let,

a z temna nocí mých, tak zoufalých a bludných,

z parfumu vína, z obláčků cigaret

dvé dívčích zraků dívalo se na mě cudných...