SONET NADĚJE

Ó věřím, že i rodné mojí zemi

rozkvete doba, ne však slavná, zlatá,

leč větší oné, doba lásky svatá,

že zaskví se jak zkvetlá liliemi.

V hlubinách věků s klamy jejich všemi

pohřbena žalu číše vrchovatá,

již dopili jsme, a s ní pouta klatá,

kdy bratr bratra spínal. S nadějemi

již jinými jdem v příští onen věk,

ne poddanými, svobodnými syny

své vlasti můžeme se v lásce zvát.

Je smyto hoře, smyty jsou i viny;

té jásající lásky polibek

na rtech svých cítím v slasti čisté plát.