Sonet nudícího se člověka.

Vše je tak staré, opotřebované,

kam člověk okem jenom zavadí...

Šedivá nuda ze všech koutů vane

a tou se věru život nesladí.

Nadšení, verše, cíl, kam lidstvo plane,

i fráse s prázdným stínem v pozadí,

finessy, jindy pěkně pilované,

i vtip i slzy – všecko provádí

své kotrmelce nejapně a mdle

a staře, staře... Člověk v zoufalosti

s hazardní touhou ždá už budoucnosti:

ať ničemné, ať jedovaté, zlé

bez jasu, harmonie, bez všeho –

jen ať je to zas něco, něco nového!...