Sonet o dobrodiní.

Ne, neklňte těm bičům barbarů,

kdo čist je sám, jen ten ať kamenuje!

Dnes otrok koupen hrstí krejcarů

a skyvou chleba, které potřebuje,

neb radou, protekcí, jež z rozmaru

neb z dlouhé chvíle kdos mu uděluje,

kdos, jenž snad cenu těchto podarů

z let svojich mladých ještě pamatuje!

Ten otrok zapřiž se a vezmi kříž...

Na mozku, na těle je spoután již

a kouli na noze při každém kroku cítí –

a běda, běda mu, když zatroufá se vzpříti!

V skráň vpálí mecenáš mu kletbu nevděčníka,

a svět jen k tomu: „dobře, dobře“ říká. –