Sonet o dobrých mravech

Nemůžeme říci, že ho rádi máme.

Nemůže však říci, že mu nadáváme.

Češi nejsou sprostí. Jejich neláska

nezná víc než povzdech: starý Procházka...*

To už spíše Maďar, když ho límec škrtí,

mnohem snadněj pouta dobrých mravů drtí.

„Eljen, Ferenz! Eljen!“ – když Rus utíká.

Neutíká? Dobrá: „starý paprika!“

Maďar uctí tím, co rodí jeho niva...

To však konec konců je tu vedlejší.

V Maďarech se totiž láska k půdě skrývá...

Nám jde o to: pohnout starou hlavu říše,

nad paprikou by se zadumala tiše –

Procházku pak shledá mnohem milejší.