Sonet o hádance života.

Co platno vše... Jen vlnobití

trud, hořkosť a zmar konečný...

a nad vším ční ten problem žití

jak sfinga, netvor báječný...

Blah ještě, kdo moh’ kolem jíti

k všem záhadám těm netečný

a s klidem spát a jíst a píti

a pak v sen klesnout pověčný!

Ten nešťasten, kdo všel s ní v sázku

a k hádance té sklonil líc –

dal netvoru své jaro, lásku,

pel života i krev svých žil,

své lepší „já“ v ní pohrobil –

a jako dříve neví nic...