Sonet o hodinách.

Tik-tak... zní monotonně se stěny;

však začni pozorně mu naslouchati:

to s bohem dává čas ti ztracený,

jenž se již nikdy, nikdy nenavrátí.

Ne, nikdy již... ty cítíš zděšený,

že i tvůj život se v tom tik-tak krátí

a cítíš, jak stesk jakýs šílený

tvou celou duši bezeměrně chvátí...

Eh, marno vše. Toť lidské praktiky:

V své domýšlivé kdysi moudrosti

dal člověk jazyk přísné věčnosti,

však moudře dal jí jen dvě slabiky –

a nyní uštván tony zvuku toho

ví, cítí, že i ty dvě bylo mnoho...