Sonet o lásce.

Dík, že mi z fysiky cos hlavou tane,

že mohu užit tento termín stkvící:

Jest láska elektřinou, která kane

do oka z oka. – Slyšte milující:

„Znám její vlasy, čelo, barvu lící,

rty, úsměv, který pro mě na nich plane,

znám vše – a blíže nemohu nic říci –

však oči, oči, oči milované – – –“

A tu zní popis, ne, toť hymna stkvělá,

v těch očích tone duše jeho celá,

toť omega, toť alfa jeho žití.

A zemřel rád by věru této chvíle

a šťasten byl by, kdyby mohl mříti

jen pro ty oči, pro ty oči milé...