SONET O MARNÝCH SNECH.

Tak lehce slíbí ret, když vznítí krev se v těle

a vášní tlumenou se slova zachvějí...

Však přijde přísný život, z historie celé

ti nechá naposled tříšť puklých nadějí...

Nač v tvrdém životě hned vidět nepřítele?

Tu příhodu si vylož pěkně, chytřeji:

Dej srdce pod kladivo, udeř na ně směle

a zbude šarlatový déšt jen krůpějí...

Neb kompromisů znalý lidský život není,

jen chvíli očekává tvoje udeření

a váháš-li, pak drtí jako kladivo...

a konečně, kdo může, že ta jeho rána

tak nelítostná, těžká, plným vzmachem daná

v hrst krve rozmačká ti srdce tkanivo?