Sonet o melancholickém večeru.

Vše tenkrát tesknilo: na rtech ti mrzl smích.

Nehleděl tvůrce s pýchou na dílo.

Ustydal plamen v očích tesknivých.

Vše tenkrát tesknilo.

Pod tíhou mlhy propadal se most,

svítilen světlo pod ní selhalo.

Hřbitovem velkým byla minulost.

Vše tenkrát plakalo.

Hluboko touhy pohřbeny. Zda vyjdou?

Na dlažbě ulic tančí bída s bídou.

Tvůj rozum truchlí, truchlí cit.

Nic nežli srdcí rez a poskvrněné řízy.

Tvůj smutek potkává jen smutek cizí.

A nemohou se potěšit.