Sonet o mém očistci.

Nevlídno, teskno, dusno básníku

v tom sídle těžkopádné banálnosti,

jí dýchá vše od špatných pomníků

až k ironické chrámů velebnosti.

Sta různých titulatur, praktiků

a chudáků a bursiánů hostí,

nadutých hloupě v gestech, jazyku,

a nikde není špetka srdečnosti...

Zde zaklet v jednu tichou ulici

ve příšerné a mrazné světnici

já prožil noci... strašnou zimu svou...

Pod okny zněl mi telefonní drát

a v domu roh jsem slýchal vítr prát

a plyn v ni házel záři žlutavou...