Sonet o mém umění.

Jak starý mistr mysle na Madonnu

v div miniatur kouzlil krásu ženy,

vlož, básníku snů vůní omámený,

sem kouzlem barev žhavou píseň onu.

Mé umění, jsi plno měkkých tónů

i těžkých barev, tkaných na gobeliny,

a v duši mé jsou Kráse posvěceny

tvé divné sloky září visionů.

Máš zvláštní půvab divných ženských zraků,

já tebe kdysi našel v světic klínu

a teď tě nesu Krásy do zázraku.

Z tvých miniatur její missál vzrůstá

a nepochopen, ztracen v jejím stínu

jak misku Graalu zvedám tebe v ústa.