Sonet o moderní poesii.

Je navždy pryč ta doba Iliad

a tragedie, z které velkosť vane –

už není času v takém slohu psát

a není chuti přečíst si to psané;

k nim doba nemůž’ ani reků dát,

ač velkých látek dost v ní bouří, plane –

však to se tříští na atomů řad,

jenž jako jiskry v mlhovinu kane.

A má-li nyní perutě tvůj duch,

nechť vzletí v tento zamlžený vzduch

a schytá zářivý ten jiskromet,

než zapadá jak chladný popel v svět.

Sviť lidstvu, sobě okamžiků pár,

pak slož skráň klidně v lůno černých már...