Sonet o naději.

Jsou chvíle, kdy by člověk prožít chtěl

zas znovu to své zašlé živoření

a znovu jít tou cestou, kterou šel,

kde sklízel klamy, trní, utrpení...

Ne proto, že ví, kde as krvácel,

kde zoufal, ne – vždyť život v zakuklení

by mu zas jistě na tu cestu všel,

a on by zas mu věřil bez prodlení.

Však je to rákosová naděj bludná,

jež za opornou hůl mu slouží v žití,

vždy ohne se, a on ji znovu chytí,

ta šeptá mu, že, kdyby znovu žil,

ten osud, jenž je s všemi trudy u dna,

už nemá víc, co by mu v cestu sil...