Sonet o našich výtečnících.

Dvě myšlénky či tři má on

a jimi renomuje

po vlastech našich jako zvon,

jenž dvěma rázy duje.

Tu vbije v řeč je, v feuilleton,

tu v knihu rozřeďuje –

tak živ je z nich až v dnů svých sklon

a velkým mužem sluje.

A národem pak vane žel

nad smrtí muže ctného...

A zatím za několik jar

rýpalů kdesi vzkřikne pár:

Jen dvě – či tři myšlénky měl –

a ty nebyly jeho!