Sonet o ovoci poznání.

Neplodným kriticismem sebe, světa

a plni nároků jsme začli žít –

a probili tak svoje mladá léta

i bujný vlas. A chuďas cit

byl harlekynem, kozelce jenž metá,

jak rozumu se zráčí poručit,

krev zvadla nám – však rozum, rozum zkvétá

a na vše strany umí vážně zřít.

A život jde... i přišlo účtování.

Výsledek pěkný: Rozum z nenadání

stah’ trpce rty a v hořký vypuk’ smích

a chechtá se a povykuje, skáče.

Harlekyn za to okamžitě ztich’

a ruce lomí v koutku kdes a pláče...