Sonet o Panně Marii.

„Královno nebes, Panno Marie...“

– tu modlitbu jsem měl rád nejvíce...

Ó kde to dětské svaté snění je

a zářných barev jeho tisíce! –

Já světce přísné a zlé světice

stát vídal v nebi v mrazu glorie,

tys v kadeř směla dát srp měsíce,

ta měla barvu zlaté lilie. –

Královno nebes!... Život lakomý

mi vyrval z ňader tuto vidinu

a dal tam za ni smutnou rytinu,

kde stojíš bídná, malá jako my,

tak, jak tě zřela kdysi Golgota,

se srdcem puklým, sytou života...