Sonet o peripetii v životě.

Dřív nebo pozděj – ale jednou v žití

ta chvíle přijde: padne odkuds rána;

je netušená, nikdy nečekána,

a pod ní se tvůj celý život sřítí.

Ta nezabijí – ale horší býti

smrt nemůže: je duše rozedrána

a zlomena, a zní v ní věčná hrana,

ji nelze vyhojit, ne utišiti.

Ty žiješ dál sic – se staženým retem

z těch trosek žiješ; při té hrozné práci

jsi tich – to že už k vzteku není síly –

tak, troska sám jsa, vlečeš se tím světem –

a bídu tuto spolubližní milí

svým eufemismem zovou resignací.