Sonet o pessimismu.

Vy cítíte z těch našich veršů chvět

tmu s hořkostí a bídu se stenem,

z nich život řinčí řetězem vám běd,

a hrob jen kmitá smírným plamenem –

je pravda. Ale luzný velký svět

z nás každý přece nosí v nitru svém

a každý z nás by krví platil hned,

by moh’ jej dáti lidstvu údělem.

A trpce, trpce každý z nás to cítí,

jak světu tomu podobá se v mále

ta mizerie, již vy zvete žití,

a trpčej’ tím, že každým novým dnem

svět našich niter ona vytrvale

nám bombarduje smíchem, kamenem.