SONET O PLŽI A PEGASU.

I zakrnělý plž si rád též občas zasní

o vzletu Pegasa do nejvyšších až sfér,

kam oko dohlédne, když obzory se zjasní

po bouři očistné jak z jara podvečer.

On zří jej svobodně dál prchat smělým letem

přes vodopády hvězd a černá moře tmy,

sám sklíčen schopností svých nepatrným světem,

z nichž leda touhou jen se odvážiti smí.

Však po všem přijde smrt, naposled zajásá

to božsky nadšené vždy srdce Pegasa,

a zemře také plž, však smuten, tich a něm,

a nikdy pranikdo se o tom nedoví,

že toužil rovnat se myšlenek orlovi

a lítost z velkosti že bouřívala v něm.