Sonet o rokoku.

Myslím si rád a myslím zas a zas

na nejkrasší všech věků poesii,

na roztomilý rokokový čas,

na ten, jak žil se kdysi ve Francii,

ne u nás v Čechách, zde byl hrob a mráz –

však tam jen muži pyšně nesli šíji

a jenom před dámami klonili ji,

jimž sněžný pudr bělil zlatý vlas.

Versaillským parkem sladký parfum vál,

tam bělala se ňadra luzných žen,

tam šatů šust se mísil v listí sten,

a v smíchu, hře tam pod větvemi lip

se dobře cenil každý nápad, vtip,

lež galantní i něžný madrigal.