Sonet o sněživém večeru.

Zem, nebe jedna maskerada,

ruch, šum a třepot jediný!

Sníh točí se a víří, padá

jak lehké peří z peřiny.

Lamp světlo žlutá kola spřádá

do chumelivé mlžiny.

Ulicí hrčí vozů řada

s vílami, čerty, dominy.

Naproti plane světlem dům,

rej stínů po záclonách víří

a temně duní tance šum.

Maškarní ples... To sněžné pýří

i starou zem chce obléct snad

dnes ještě v nevinnosti šat!