Sonet o starém líci a rubu.

„Při našem vzkříšení, tom nevídaném stkvělém,

při našich bojích o život a skon

náš spisovatel byl nám spasitelem

a, čím jsme dnes, tím udělal nás on.

On ještě dnes je našich srdcí zvon,

krev čistá našich žil, jež proudí v tepu vřelém

a našich duší duch a hlasů našich ton

a zraků zornice, jež bdí nad naším tělem.

A jeho sláva jest – – –“ atd. atd.

Och, bible praví sic, můj vděčný národe,

že ne chléb hamižný, že také slova sytí –

toť příliš abstraktní; ty promluv zřetelně,

ber tuto chloubu svou též trochu reelně:

dej slušný kabát jí, pár grošů, jíst a píti!