SONET O SV. VÁCLAVU.

Já vídával tě často v dětských snech,

jak v zápas vedeš reků tisíce –

vítězný úsměv hrál ti na ústech,

tvůj štít se zlatem skvěl i přílbice.

Tak vídal jsem tě, na obranu Čech

jak jedeš v boj. A svatí, světice

šli za tebou a s nimi v zástupech

se brala pestrá vojska směsice. – –

Václave, kníže! Žití ledný dech

mi shasil v srdci onu víru v tebe –

teď, vidím-li tě někdy ve svých snech,

již nezřím v tobě posla spásy s nebe,

leč vždy tě vídám, hlavu kloně v dlaň

pln pokory jak Němcům sháníš daň...