SONET O TICHU

To opakoval jsem si zase včera,

že věřit nelze tichu... Ticho lže.

Smích přemůže tvá stará nedůvěra,

však ticho v posled tebe přemůže.

Ulicí krok zní vyčítavý, dutý.

Předtucha bouře to jen tichem lže.

Jak prudkým světlem v ně jdeš přitisknutý.

O, kdo ta pouta opět rozváže!

To touha duše, přehlušené rykem,

se zde kdys stala ticha okamžikem

a vysmívá se nyní bouři v něm.

A vlastní krok tvůj slepou touhu vznítí

to lstivé ticho rázem přehlušiti

ve svoje prsa temným výstřelem!