Sonet o třech metaforách.

Z klassických veršů cítím vůni vát

jak z podvečerní bujné lučiny:

z heřmánku, doušky, sterých trav a mát

ten zápach prostý, zdravý, nevinný.

A romantika to je luzný sad,

kde ve skleníku bují květiny,

a smysly tvoje spíjí odevšad

nádherných vůní chaos jediný.

A verše moderní toť parfumy,

jež dráždí tony svými ostrými

sta duší neklidných i nervosních,

k nim atomy se berou kdekoli:

z těch květů v sadě, v lukách, na poli

i ze zápachů městských monstrosních.