SONET O TVÉ DUŠI.

Usměvavá, hravá, dětská duše tvoje

zamihala se mi čistým proudem krásy;

jako zavlní-li obilnými klasy

větru dechnutí, jsem pln byl nepokoje.

Úzkým pramínkem když z bohatého zdroje

prýští příští proud, v tom symbol tvůj je asi,

do stínů tvých řas a v měkké tvoje vlasy

otázek mé duše vplétaje se roje.

V mladosti své hájích usměvavá, hravá

běžíš vedle mojí podlomené síly;

zda se v jedné chvíli sama nedáš k cíli?

A kde odpočine horká tvoje hlava

před soumrakem?... Zatím svítí v nitra boje

usměvavá, hravá, dětská duše tvoje.