SONET O TVŮRČÍ SÍLE.

Z pramenů moudré radosti

ten pít šel, žal kdo uctíval...

Nad jeho mocnou žádostí

se přec jen tvůrce smiloval...

Hned z jeho srdce žhavosti

květ nádherný a rudý vzplál,

strom věčné vzrostl mladosti

a plody úžasnými zrál...

A zázrak ten, on neví sám,

kdy stal se, kdo ten vznítil plam...

Jen mní, že úžas, kdož to ví,

to zrodil tvůrčí šílenství:

Na hrdle ještě drápy žalu mít

a polibky v tom tvůrčí ucítit...