Sonet o západu slunce u Prateru.

Jakby v alej odlesk vlít’

dalekého požáru:

zlatí se jím stromů řada,

plochy černých kočárů,

v něm se vlní promenada,

blýskne přimhouřený hled,

špička hole, šperků kmit,

hedváb dámských toilett.

Dálný západ jeden nach.

Zrůžovělý zlatý prach

chví tam kolem holých vrb.

Nade hlavou v nebesku

bílý, mdlý a bez lesku

měsíc tkví co malý srp...