Sonet o životě.

Podivný jakýs horečný to chvat,

jímž letí moderní to naše žití!

Pohlédni nazpět v zašlých roků řad

a cítíš, jak ti začne teskno býti.

Jak bys jel vlakem, jenž nemůže stát,

a o němž nevíš, kam se s tebou řítí,

kraj za krajem kol tebe míjí v zad,

snad postál bys, však nemůže to býti.

Pár přátel v kupé jelo s tebou nyní,

pár dívčích zraků se ti zableskne –

už vystoupli a přišli zase jiní...

Konečně’s umdlen... všecko jednotvárné...

cítíš, že též tak rychle srdce stárne,

a vzpomíná-li – že si zasteskne...